Zeittafel

1241

je uveden „Christianus de Lewensteine“ jako svědek markraběte Heinricha z Tharandtu

1289

je „castrum Levensteyn“ uvedeno mezi vlastnictvím, které syn markraběte Jindřicha Osvíceného (1218–1288), Friedrich, zamýšlel postoupit českému králi.

1320

zastavuje Albrecht starší – hradní pán z Leisnig – Lauensteinu Lauenstein Herrmannovi, hradnímu pánu z Míšně: zde je Lauenstein již označován jako „zámek“

um 1340

Pány na hradě jsou von Bergau, poprvé je zmíněna obec Lauenstein a také hamry kolem Lauensteinu

1372

Císařem Karlem IV. (1316 – 1378) a jeho synem Václavem (1361 – 1419) ve společné dohodě o dědictví s míšeňským markrabětem je Lauenstein prohlášen českým lénem, přitom si ovšem saští markgráfové na tomto území nárokují zemská práva

1374 - 1436

Pánové z Kürbitz jsou rezidenty na zámku jako následničtí vazalové pána z Bergau

1449

Kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige (1412 – 1464) kupuje doly v Altenbergu a Cinvaldu a v rámci toho i hrad Lauenstein, hrad spravují správci.

1459

Ve smlouvě z Chebu je převeden Lauenstein jako dědičné české léno Sasku, lenní právo zaniká teprve roku 1806

1464

prodává kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige hrad a město Lauenstein konšelovi a majiteli dolů Hansi Münzerovi z Freibergu, který se podstatnou měrou podílí na hornickém prozkoumání Lauensteinské oblasti

1490

přechází hrad a město na Münzerova příbuzného Stephana Alnpecka ml., ten obstará místu městská práva

od roku 1517

Zámek a Lauenstein v majetku von Bünau, až do roku 1821 je v rámci rodiny dále děděn

1594

Zničující požár města: velké zásluhy při opětovné výstavbě má Günther von Bünau (1557 – 1619), který převzal Lauenstein po požáru a nechává zámek a kostel nově vybavit uměleckými díly sochaři z Pirny Michaelem Schwenkem (1563 – 1610) a Lorentzem Hörnigem (1575 – 1624), kromě jiného jsou znovu bohatě vybaveny erbovní a ptačí sál. Další požáry města: 1643, 1668, 1806, 1858

1821

získává zámek hrabě Carl Ludwig August z Hohenthal-Dölkau po jeho smrti 1826 je ve vlastnictví Hohenthal-Püchausů

1852 až 1899

zámek poskytuje ve východním křídle přístřeší královskému obvodnímu soudu a bytům tohoto soudu

1945

Pozemkovou reformou ztrácí Hohenthal-Püchausové zámek, ten přechází do zemského vlastnictví, potom je majetkem města Lauenstein, v zámku jsou zřízeny byty pro uprchlíky a vysídlence, v zámku se rovněž nachází školní družina a klub mládeže

Padesátá léta minulého století

občané na zámku otevírají vlastivědné muzeum, toto musí být pro havarijní stav opět uzavřeno

Polovina 70 let

začínají rekonstrukční práce na zámku a restaurování některých místností

1980

Je muzeum znovu otevřeno

Devadesátá léta

začínají zabezpečovací práce na zřícenině hradu, rekonstrukce barokního parku a rozšíření muzea

dnes

zámek poskytuje přístřeší Muzeu Východních Krušných hor. Zámek s muzeem je v samostatném vlastnictví města Altenberg. Je podporován Kulturraum Elbtal – Sächsische Schweiz-Osterzgebirge.

2019

werden das Lauensteiner Schloss sowie die Lauensteiner Kirche UNESCO-Welterbe als Bestandteil der Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří