Pro panstvo na Lauensteinu hrál lov důležitou roli. Již ve středověku byl lov čím dál tím více privilegiem šlechty. Hrabata z Bünau měla právo lovu na vysokou zvěř a na lov nízký. Trvale vystaveny jsou četné trofeje, zvířecí preparáty a lovecké zbraně.

V Lauensteinu má sokolnictví zřejmě delší tradici. Nejznámější lauensteinská sága vypráví o spektakulární loupeži dítěte:

Zámecký pán z Lauensteinu zemřel kolem roku 1651 na cestách. Jeho manželka, Agnes Katharina von Bünau, která se nyní stala majitelkou Lauensteinu, tři měsíce po úmrtí porodila chlapce, kterého měla velmi ráda. Když byly chlapci dva roky, trávila matka s dítětem krásný jarní den na kopci nedaleko zámku. Chlapec dřímal na měkké trávě. Matka se vzdálila, aby si natrhala květiny. Náhle přiletěl z lesa obrovský dravý pták, uchopil do drápů spící dítě a zdvihl se s ním do vzduchu. Pomalu odnášel těžký náklad k nedaleké skále.

Naštěstí toto viděl na zámku zaměstnaný sokolník, který vyslal svého nejodvážnějšího loveckého sokola. Ten dotíral na obrovského dravého ptáka tak, že orel musel dítě pustit. Protože díky značné váze neletěl příliš vysoko, dítě spadlo bez poranění na louku a mohlo být v pořádku předáno matce.